667. premiéra DS Tyl se konala 10. března 1996
Tuto hru jsme odehráli celkem 29 krát.
Hra Tři rubíny mladé autorky Blanky Jiruškové je veršovaná pohádka na indické motivy. Lyrický příběh o zradě, toleranci a pochopení. Princezna Víra je zkrušena zradou svých bližních, ale ani na vteřinu nepomyslí na pomstu, naopak nalézá pro jejich chyby vysvětlení a omluvu. Je to lidské. A místo aby se mstila, pomáhá. Touto snášenlivostí a mírností udělá čáru přes rozpočet Zlému osudu. Osudu, který je vždycky poblíž, když lidi napadají zlé myšlenky a který tiše čeká, až uzrají. Tím se do prostého příběhu promítá poznání, že osudem člověka je zase jen člověk, a že zlo není na zem sesláno odkudsi shůry, ale rodí se přímo mezi námi a z nás lidí.
Tři rubíny jsme premiérovali 10.3.1996. A jednalo se o velmi výpravnou pohádku. Podobu Zlého osudu jako velikánského draka si vymyslel režisér a výtvarný zjev mu opět dala Lucka Auerswaldová. Drak byl hadrový s obrovskou hlavou, která otvírala zubaté čelisti a s dlouhým ocasem, který pomáhalo nést deset dětí ukrytých pod látkou, na které byla stylizovaná lidská obydlí vytvořená z molitanu. Hlavu Zlého osudu na sobě nesl Gabriel Pleska, a ten také i promlouval. Manipulovat s drakem po jevišti byl docela oříšek. A nikdy to nebylo úplně bez nebezpečí. V divadle Dagmar v Karlových Varech Gapča i s hlavou draka dokonce spadl z forbíny do hlediště. Naštěstí se mu nic nestalo. Ještě dlouho po derniéře Zlý osud – jeho hadrová dračí podoba zdobila vstupní prostory Kulturního centra v Rakovníku vždy při národní přehlídce Popelka. Také kostýmy princezen i princů byly efektní a dětem se velmi líbily. Seznam všech, kteří se na výrobě scény a především kostýmů podíleli, je dlouhý. V čele najdeme Janu Šikovou a Lucku Auerswaldovou, ale pak následuje dalších nejméně dvacet až třicet jmen žen i mužů ze souboru i jeho příznivců. Dodnes mě dojímá, kolik ochotných rukou pomohlo při této inscenaci.
A kdo hrál? Byli to mladí odchovanci souboru – Jana Infeldová, Lenka Králíčková, Terezka Králíčková, Veronika Bauerová, ale i další noví adepti herectví. Například Jiří Suk, Jan Grundman, Barbora Bauerová, Gabriel Pleska, Vítek Pícl, Marcela Škábová, Adam Doležal a další. Z těch starších potom František Matějovský, Alena Mutinská, Petr Čolič a Martin Janoušek. Kompletní seznam devatenácti jmen nalezneme v programu. Někteří z tehdejších herců už do souboru nechodí, někteří stále fungují a někteří se vydali na profesionální divadelní dráhu. Jako Jana Infeldová, která civilně a zároveň s velkou upřímnou emocí vytvořila hlavní roli princezny Víry, Jan Grundman, který velmi zajímavě a přesvědčivě zahrál prince Čingara a také Adam Doležal, který se skrýval v ocasu draka jako jeho poslední nejmenší článek, a stále nestíhal starší větší děti, dnes působí jako profesionální divadelní režisér.
Inscenace se nesoutěžně zúčastnila Wintrova Rakovníka, soutěžně pak krajské přehlídky v Mělníku odkud postoupila na Popelku a z ní pak byla doporučena do programu Jiráskova Hronova, ve kterém se i v roce 1997 objevila. Ocenění z Popelky. Čestné uznání Veronice Bauerové za herecký výkon v roli princezny Sasí, ceny za herecké výkony - Jiřímu Sukovi za roli prince Asita a Janě Infeldové za roli princezny Víry. Za scénu i kostým obdržela cenu Lucie Auerswaldová a Jaroslav Kodeš cenu za režii. Soubor pak obdržel ještě cenu dětské poroty.
